Víme, proč Vize TOP 09 pokulhává. Životní úroveň v Česku jako v Německu?

Češi se na Německo dívají jako na jeden stát a jeho strukturu ekonomiky prakticky neznají. Média čas od času zveřejní porovnání platů, při kterém česká prodavačka vidí, že dostává almužnu oproti její kolegyni za hranicemi.

Protože TOP 09 zveřejnila svůj předvolební plán - Vizi 2030, ve které se mimo jiné píše, že v ní nabízí vyrovnání životní úrovně s Německem, zaměřme se na tento bod. Jistě vznikne mnoho komentářů, polemik či analýz na toto téma. Autor tohoto textu nabídne svůj pohled s ohledem na znalosti německého trhu.

Není Německo jako Německo

Zní to krásně -  vyrovnat životní úroveň s Německem, ale TOP 09 neříká, s jakým Německem.

Třeba obyvatelé Chebska a Ašského výběžku mohou vidět rozdíly mezi spolkovými zeměmi Bavorsko a Sasko.

Životní úroveň se v Německu výrazně liší - a to nejen v klasickém dělení "staré spolkové země" a "nové spolkové země", tedy západní a východní Německo.

Úroveň se liší i mezi jednotlivými zeměmi, kdy Bavorsko s Bádenskem-Würrtemberskem (země mezi Bavorskem, Franicií a Švýcarskem) jsou na špici žebříčku mezi nejbohatšími zeměmi.

Sasko zase patří mezi hospodářsky nejúspěšnější regiony z bývalého východního Německa.

Obecně je na tom hůř německý sever (mimo oblast Hamburk) a nejhorší situace je v Sasku-Anhaltsku, což je třeba region, ve kterém sídlí chemička SKW Priestewitz u města Wittenberg. Ta patří Agrofertu, pár dní ještě oficiálně konečnému majiteli, kterým je český ministr financí Andrej Babiš.

Česko jako Sasko? Nebo Bavorsko?

Česko by si mělo dávat reálné cíle, aby obyvatelé nebyli zklamáni. Pokud pomineme Prahu, i ty nejslabší regiony na východě Saska u polských hranic jsou na tom ekonomicky lépe, resp. životní úroveň tamních obyvatel je vyšší než v Česku.

České republice se tak nepodařilo vyrovnat životní úroveň Saska, které přitom z celoněmeckého pohledu je vnímáno sice jako úspěšný region z východního Německa, ale stále nedosahuje kvalit jako mají staré spolkové země.

TOP 09 tedy měla ve své Vizi 2030 lépe specifikovat, s jakým německým regionem se chceme poměřovat. Bavorsko určitě není vhodné měřítko, neboť o něm sní nejen v Sasku, ale třeba i lidé v severním Německu.

To, že je a bude rozdílná ekonomická - a tím pádem životní úroveň - mezi severem a jihem Německa, to se snažila samotným Němcům vysvětlit i kancléřka Angela Merkelová.

Česká brzda AB?

Málokdo umí porovnat situaci mezi životní úrovní v Německu a Česku než sám ministr financí Andrej Babiš.

Kromě toho, že v Česku stále (v době psaní tohoto textu) je akcionářem Agrofertu, vlastní i německou dceru. Tamní Agrofert Deutschland funguje vedle východoněmecké chemičky, která je přitom klenotem celého Agrofertu kvůli vysokým dividendám, ale i vedle pekárenského výrobce Lieken.

Andrej Babiš tedy dobře ví, kolik dostávají němečtí zaměstnanci na mzdách. A i jeho firmy se musí řídit nejen mzdovými tarify, ale také taxami minimální mzdy. Ta je samozřejmě na hodinu mnohem vyšší než na českém trhu práce.

"To je zároveň slabý bod Andreje Babiše. On nemůže slibovat dvojnásobné platy, protože by musel zvýšit platy všem svým zaměstnancům," řekl v rozhovoru pro Neovlivní.cz marketingový expert Jakub Horák. Zamýšlel se nad tím, jaká budou vhodná témata pro nadcházející parlamentní volby konané na podzim 2017.

Jakub Horák dále tvrdí, že ideje Čechy už moc nezajímají. A ani střet mezi Miroslavem Kalouskem a Andrejem Babišem, který ministr financí interpretuje jako "Antibabiš". Předvolební kampaně potřebují střet, tentokrát by se ale měl prý odehrávat na ekonomických tématech.

"Nemá to být konflikt typu Kalousek versus Babiš, ale konflikt, který se vztahuje k životu lidí. Konflikt, který lidé vidí ve své peněžence. Nyní bude o všem rozhodovat ekonomika. Lidi už nezajímají ideje, ale to, kdy si budou žít jako lidé v západních státech," tvrdí Jakub Horák.

Pokud se TOP 09 podaří komunikaci v rámci Vize 2030 přetavit na téma, že Andrej Babiš, který rád tvrdí, že zaměstnává zhruba 35 tisíc lidí, je zároveň brzdou růstu mezd a tím pádem zvyšování životní úrovně zaměstnanců firem patřící pod Agrofert, lze na tom postavit vhodné "konfliktní" téma.

Nevhodná struktura české ekonomiky

Zvyšování platové hladiny je jedna věc, druhá je co reálně zvládne stav české ekonomiky. To bude horší.

Český trh práce v současnosti trpí nedostatkem pracovních sil. Firmy často nemají "kde brát", tím pádem nemohou zvyšovat produkci či dokonce aspoň zajistit stávající stav.

Souvisí to nejen s tím, že Češi mohou pracovat bez omezení v jiných zemích Evropské unie, tudíž je tu silné konkurenční prostředí, ale také s nedostatečnou kvalifikací.

Aby česká ekonomika se dostala na vyšší úroveň, potřebuje změnit strukturu hospodářství. Od montoven a skladů, kde bývají zpravidla nejnižší mzdy, se to chce dostat k vývoji, k marketingu, k IT apod.

Z toho je ale patrné, že tyto obory vyžadují vzdělanější pracovní sílu. Ruku v ruce s tím tyto obory se pohybují v jiné platové hladině. Český trh práce není na to připraven.

Česko se v letech 2000 - 2008 začalo stávat montovnou, což pro to období v rámci zemí ze střední a východní Evropy bylo vhodné, aby byla zajištěna zaměstnanost. Sice za malé mzdy a platy, ale aspoň se ekonomika nastartovala.

Jenže tím vznikl efekt, že Česko se stalo jakousi "kolonií" velkých koncernů. Zatímco centrály, obchodní oddělení, marketing, vývoj atd. zůstalo v zemích jako Německo (patřilo a stále patří k největším investorům v Česku), v Čechách a na Moravě vznikaly výrobní haly s pásovou výrobou či sklady.

České pobočky zahraničních firem vyrábí polotovary, tedy komponenty a díly do celků, které se montují třeba v Německu. Z toho je patrné, že v dodavatelském řetězci nemohou české montovny mít takové ceny s marží jako konečný výrobce, který výrobek nakonec prodá.

Jednou ze světlých výjimek je mladoboleslavská Škoda Auto, která patří mezi tahouny a exportní vývozce nejen s "montovnou", ale i další přidanou hodnotou od marketngu, vývoj a obchod v Česku.

Přesto Škoda Auto je jen jednou ze součástí německého koncernu Volkswagen.

Chybějící koncerny a nedostatečný export

Tím se dostáváme k dalšímu úskalí české ekonomiky. Ta je sice zaměřena na export, avšak zejména do Německa a dalších zemí Evropské unie.

Německý ekonomický úspěch stojí především na exportu, avšak již na zmíněných technologických celcích a výrobcích.

Pro představu: v Česku se třeba vyrobí součástka, která se vyveze do Německa (tím český export skončil). V Německu zakomponují součástku do velkého celku, vznikne tím konečný výrobek, který se pak prodává nejen v Česku, ale i v dalších zemích Evropské unie. A k tomu třeba v Asii, severní a jižní Americe.

K tomu přidejme to, že německý koncern má v jednotlivých zemích obchodní zastoupení, které plní instrukce ze sídla v Německu. Zde také je umístěno marketingové a vývojové oddělení.

A koncernů fungujících na podobném principu je v Německu hodně a to napříč segmenty - od strojírenství, stavebnictví, automotive, finačnictví, energie, elektrotechnika...

Česko při sebelepší vůli nemá šanci toto dohnat. A to z objektivních příčin historie.