David Gruber: Technika jde dopředu, lidská psychika zůstává stejná

Pár let po ukončení studia, ještě před rokem 1989 nabídnul lidem kurzy komunikace, rychločtení a seberozvíjení, které ve školách ani na mimoškolním vzdělávacím trhu tehdy vůbec nebyly. Učební materiál sám vyráběl, protože knih na danou tématiku bylo málo.

Co soudíte o perspektivě vašeho oboru? Existují nové trendy?

Technika jde kupředu a lidská psychika zůstává stejná. Pokud se partneři nechtějí stále hádat a nenávidět, tak bude muset nastat psychologická revoluce.  Průmyslové revoluce už máme čtyř generací, psychologickou ani jednu. Dobrá komunikace mezi lidmi pak nebude záležitosti jen mimoškolních dobrovolných kurzových a čtenářských aktivit, ale bude přiměřeně zařazena i do výuky na základních a středních školách. Od dětského věku musí všichni vědět, že mají nechat druhého domluvit a neskákat do řeči. Také by měli vědět, že se neodbíhá zlovolně od tématu. Že si při sporu nejdříve pořádně doptám, co ten druhý svou kritikou přesně myslí – a až pak reaguji. A tak dále - viz vše to, co jsem zde již zmínil. Nejznámější autor stovek moudrých citátů - napsal o citátech celé knihy - Georg Christoph Lichtenberg uvedl: „Lidi je třeba učit, jak mají myslet, a ne to, co si mají myslet.“

Jak na sobě pracujete? Kdo je nebo byl vašim vzorem?

Mým velkým guru byl již zesnulý doktor Jiří Toman, který byl po roce 1945 naším jediným odborníkem na organizaci duševní práce a také o ní napsal řadu knih. Poradil mi, abych začal dělat něco nového, co chybí na pracovním trhu a všichni to potřebují. Zkoumal jsem jako mladý kluk metody učení, abych byl co nejrychleji hotov se zkouškami na vysoké škole a vůbec s jakoukoliv nepříjemnou nebo namáhavou prací. Bez újmy na kvalitě. Jak už jsem zde řekl: Místo, abych si rozložil zkoušky na čtyři měsíce, každý semestr jsem ukončil během dvou týdnů. Studoval jsem průběžně, což není u vysokoškoláků snad kromě mediků zrovna běžné. Takže ve zkouškovém období už jsem se nemusel na zkoušky učit. Stačilo mi jedno letmé projití sešitu a skript… a bylo to. Chtěl jsem prostě mít čistou hlavu a pak mít dlouhé lenošivé volno.

Kdo se začal komunikaci věnovat, pokud půjdeme daleko do historie?

­Je to již antika, tedy Řecko a Řím. Určitě všichni znáte aspoň podle jmen řecké filozofy jako Sokrates, Aristoteles nebo Platon. V Římě to byli zejména Seneca, Cicero nebo Marcus Aurelius. Renesance byla také velice úspěšná. Tam se proslavil Ital Niccoló Machiavelli se svým dílem Vladař – jak ovládat masy a celý stát. A dále pak Francouz, který se jmenoval Étienne de la Boétie. Étienne psal o tom, že by obyvatelstvo nemělo slepě poslouchat jen jednoho člověka, který mu vládne a manipuluje s ním. Tedy byl protipólem Machiavelliho. V Německu se později tématu systematicky věnoval Arthur Schopenhauer,  žil v letech 1788 – 1860, který ve svém díle Eristická dialektika uvádí asi čtyřicet argumentačních triků, které vždy nazval německým slovem Kunstgriff… Do češtiny se to překládá jako „zálud“.

Od počátku 19. století dosud bylo napsáno mnoho knih o osobním rozvoji – asertivitě, motivování, zvládání konfliktu, vedení prezentace, týmové práci, hospodaření s časem, leadershipu apod. Specifickou oblastí jsou pravidla soužití a komunikace mezi ženami a muži. Nejznámější zahraniční díla jsou: John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. A pak Allan a Barbara Peaseovi: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, popřípadě Proč ženy pláčou a muži lžou. Ale ani česká škola nezůstává pozadu: Miroslav Plzák, Stanislav Kratochvíl, Radim Uzel…